

Maluji pro radost. Bez velkých plánů, bez ambice, že všechno musí být dokonalé, a často i bez přesné představy, co nakonec na plátně vznikne.
Někdy mě baví barvy. Jindy jedna čára. A někdy se obraz začne měnit až ve chvíli, kdy už si myslím, že je hotový.
Přesně to se stalo těmto dvěma.
Stály doma a já se na ně dívala. Pak jsem je otočila. A najednou byly jiné. Jeden dostal pohyb, druhý lehkost. To, co předtím možná nedávalo úplně smysl, si najednou našlo svoje místo.
Tady to všechno začalo
A pak je tu moje kočka.


Můj první obraz namalovaný na kursu akrylu. Chtěla jsem vědět, jak se míchají barvy. Žádná abstrakce, žádné hledání skrytých významů. Prostě černá kočka, která se nacpala do krabice a očividně je přesvědčená, že přesně tam patří.
Visí u nás v kuchyni mezi dalšími obrazy, pod starými hodinami. A možná právě ona mi připomíná, proč vlastně maluji.
Protože mě to baví.
Ne všechno, co vytvoříme, musí mít velký důvod. Někdy úplně stačí vzít štětec, vybrat barvu a začít.
A když se nám výsledek nezdá?
Třeba ho stačí otočit. ❤️
Napsat komentář