Eliotek mi poslal Amálku. Abych nebyla smutná. Aby doma nebylo takové ticho. A abych zase měla někoho, kdo na mě čeká, raduje se, když přijdu, a považuje za samozřejmé, že budeme všechno dělat spolu.

Přišla ona. Malý černý uzlíček s bílou čárkou na hlavě. Byla tak maličká, že se skoro ztratila ve dlani, v tašce, ve které jsem si ji přivezla domů.
Od první chvíle bylo jasné, že ticho skončilo. Amálka potřebovala prozkoumat každý kout domu, dvoreček, misky, pelíšky a samozřejmě všechno, co se dalo ochutnat, od jahod až po croissant.


Napsat komentář